Vanilkové rohlíčky. Moje nejoblíbenější cukroví z dětství a jedno z nejnešťastnějších, když jsem začala s veganskou stravou. Nikdy nebyly dost dobré, nejdřív mi nechutnaly, pak byly moc ořechové, pak zas moc suché, pak byly tak křehké, že nešly vzít ani do ruky, pak zas tvrdé jak bota… bylo to peklo a stálo to fakt hodně HODNĚ pokusů, aby vznikly tyhle. Ale mám je! MÁME JE! Berte recept a s chutí do toho, protože tyhle jsou fool-proof, zvládne je každej a jsou fa-móz-ní. Křehoučký tak akorát, že se v puse rozplývaj, ale ještě je zvládnete relativně v klidu obalit, přendat do krabičky, anebo vyndat na talíř. Chuťově naprosto perfektní, k nerozeznání od těch neveganských. Slibuju, že s nima budete králové a královny všech předvánočních sešlostí! Ostatně poslední verzi receptu jsem ladila do dvou do rána přesně z toho důvodu, že jsem prostě nemohla skončit s jo-to-už-je-ok a to-by-šlo verzí.
Kdybyste si letos měli upéct jen jedno cukroví, udělejte si tyhle rohlíčky. A dejte si tu práci a nedělejte je moc velký. Fakt.
