Tuhle polívku mi vařil táta už v dětství, tedy ještě dávno před tím, než byla o nějakém tom veganství vůbec řeč. Na skutečný dršťkový mi totiž vždycky chutnala jen ta “vodička” a samotným dršťkám jsem na chuť nikdy nepřišla. Hlíva je ovšem jiná. A jistě potěší, že tahle polívka je navíc dost svižná, nevyžaduje žádné přípravy, ani super skills. Prostě si s ní poradí každý.
Nachystali jste si tohle jídlo?
Juchů, to mám radost! Označte na instagramu #tasteandtalesblog a @Taste and Tales account.